Články

Zase něco z motokrosové historie...

Tak jsem o svátcích opět zalistoval v archivních číslech časopisu Motocross a tentokrát jsem sáhl po přesně 30 let starém vydání (číslo 1/1985).

Hned první tři strany se zabývají novou disciplínou, která přišla ze západu – bikrosem, neboli BMX. Bylo to zrovna období, kdy se na světových motokrosových tratích objevili jezdci, kteří byli typičtí svým mladým věkem a zvláštní lehkostí jízdy. A společným jmenovatelem byl právě bikros. Oficiálně tato disciplína vznikla již na počátku 70. let v USA, do Evropy se dostala až zhruba o 10 let později. V bývalém ČSSR se tehdy bikrosem hodně zabýval ing. Jiří Heiník, který byl i autorem článku. Jak je možné se dozvědět i z ostatních článků tohoto vydání, byly prostřednictvím časopisu Motocross osloveni potencionální pořadatelé, kteří by chtěli pořádat bikrosové závody v sezóně 1985, třeba ve svých motokrosových areálech, a nebo i v městských parcích či jen prázdných parkovištích.

Tématem bikrosu se v jednom z článků zabýval například i tehdejší státní trenér Jan Strach. Na otázku ohledně zvláštního způsobu jízdy některých amerických jezdců v MS v motokrosu doslova říká: „Někteří američtí nebo západoevropští motokrosaři předvádějí na tratích kousky, nad kterými se doslova tají dech. Například na jedné trati byl vytvořen umělý dvojskok, jakýsi velbloud, jehož hrby od sebe byly vzdáleny 16 metrů a za ním následovala po deseti metrech ostrá zatáčka. Někteří jezdci najeli na první hrb tak rychle, že se vznesli do výše až 5 metrů, v letu natočili motorku napříč směru jízdy, pustili řídítka a pozdravili fanoušky, znovu srovnali motocykl do směru, dopadli na svah za druhým vrcholem, ubrzdili motocykl a bez problémů zatočili. Jsou to doslova žongléři na motocyklech.“

Jak bylo patrné z dalších odpovědí, jezdci byli odkojeni právě bikrosem a později vyrůstali na prvních stadionkrosech. Na základě takovýchto poznatků ohledně technických prvků na motokrosových tratích ze světa pak vznikla mj. i třeba lavice na trati v Kaplici (pod tribunou), která je tam dodnes…

Marodku ze zimní přípravy pak hlásí například reprezentanti Kunc, který si při tělocviku přetrhal vazy v rameni, nebo třeba Špaček, který si přerazil lícní kost při lyžování.

Zajímavé také je prohlédnout si celkové výsledky Mistrovství ČSSR 1984, resp. jména jezdců. Ve výsledcích je tam mj. možné objevit například otce dnešních předních závodníků, jako např. Vláďa Terešák, František Soldát, Štefan Bučenec, Jan Brabec, Otakar Toman a další. Vzhledem k tomu, že všech třech třídách (125ccm, 250ccm a 500ccm) startovalo celkem 120 závodníků, tak to zase moc metaforu o jablku, co nepadá daleko od stromu, nepotvrzuje…

Zajímavý je též rozhovor s trenérem tehdy asi nejlepšího motokrosaře planety, Američana Ricka Johnsona, který vyprávěl, jak Rick zvedal nad hlavu činku nadhozem o váze 85kg (ruku na srdce, kdo to z dnešních motokrosařů dá…?) Nebo jak se Rick věnuje vedle tvrdého tréninku i odpočinku, aby nebyl zbytečně přetrénovaný. Jeho heslo bylo, že „Jste-li unaveni a nejste si jisti, zda máte trénovat, raději netrénujte!“

Rozhovor s Angličanem Dave Thorpem (na snímku ze závodu MS 500ccm v Hawkstone před zaplněným domácím publikem v roce 1984, kde obě jízdy vyhrál), tehdejší hvězdou MS královské třídy 500ccm zase poodkrývá, jak David začínal s fotbalem a v patnácti letech měl možnost podepsat smlouvu s jedním ze špičkových anglických klubů Queens Park Rangers, jak se pak ale přeci jen rozhodl pro dvě kola před kopačkami. Jak pak budoval svou kariéru nejprve na Kawasaki za velké podpory svého otce, než si ho všimla Honda, kde dostal tovární motocykl, ale nebyl u ní zcela spokojen. Přesto patřil už zhruba ve dvaceti letech mezi nejlepší světové jezdce královské třídy.

Zajímavý je i kalendář tehdejšího mistráku, včetně významných mezinárodních závodů a závodů MS. Jediní dva pořadatelé, kteří jsou dodnes na seznamu pořadatelů MMČR jsou Kaplice a Loket.

Za zmínku stojí i celkové výsledky MS všech tří tříd. Ani zde není moc shodných jmen se soupiskou dnešních závodů MS, resp. Tam nenajdete skoro žádné. Pouze až na 37. místě MS třídy 500cm v roce 1984 figuruje jistý Holanďan Peter Herlings – nejspíše otec dnes fenomenálního Jeffreye Herlingse.

Tak snad toho nebylo z toho archivu moc a dočetli jste až sem…

Evžen, 2014-12-27