Články

zase něco z historie: časopis Motocross 01/1984

O víkendu jsem namátkově zalistoval v dalším čísle časopisu Motocross, tentokráte 1/1984. Redakce hned v úvodu děkuje všem čtenářům za pochvalné dopisy a omlouvá se, že zatím neumí řešit prodej v podobě předplatného, neboť časopis vychází zatím nepravidelně a pokaždé v jiném cenovém nákladu. Do budoucna redakce slibuje alespoň barevné obálky (časopis je zatím celý černobílý a psaný strojopisem).

Danny La Porte (USA)

Toto číslo přináší například rozhovor se státním trenérem Janem Strachem, kde se mj. pojednává o tom, že v ČZM Strakonice ukončili výrobu motokrosových speciálů ČZ pro závody MS, a tak bude česká reprezentace v sezóně 1984 jezdit na strojích z dovozu. Stroje byly zakoupeny z devizových prostředků ÚV Svazarmu přes podnik zahraničního obchodu Motokov a budou majetkem ÚV Svazarmu. Jednalo se o stroje Kawasaki 125ccm a 250ccm. Zároveň se v rozhovoru vysvětluje, proč se muselo v MMČR ve třídě 125ccm stále jezdit se strojích ČZ. Důvodem prý byl sporný přehled o výkonnosti jezdců, hlavně juniorů kvůli nesouměřitelnosti užívané techniky.

„Z ČSSR do celého světa!“ – tak se jmenoval článek o pneumatikách Barum, konkrétně typu Sandy/Muddy, což byly motokrosové pneumatiky do písku a bláta. S těmito pneumatikami v zahraničí obchodovala firma Mefo, zastoupená Willy Lieblem. Díky oblibě těchto sportovních pneumatik se brzy sortiment rozrostl i na ostatní motoristické disciplíny.

Technický článek se zabývá zajímavou konstrukcí přední vidlice motokrosového stroje. To firma White Power přišla s tzv. obrácenými vidlicemi. Jako první je jezdil už v roce 1982 Brad Lackey (USA), tehdy mistr světa ve třídě 500ccm. KTM od roku 1984 standardně používá tuto konstrukci u modelů 500ccm.

SVS Strakonice přijímá nové jezdce a to Zdeňka Antonyho, Míru Kučírka, Jiřího Hrobského, Josefa Zapletala, Vlastimila Válka ml. a Bohumila Kubu.

Ve výsledcích se můžeme podívat na celkové umístění v Mistrovství ČSSR v sidecarcrossu 1983. Dominují ouběničtí jezdci v čele s vítěznou posádkou Peták-Gažík. Z jihočeských jmen najdeme například bratry Liškovi na celkovém druhém místě a dále pak například i dosud aktivní borce Jardu Vrchotu se spolujezdcem Machovcem, a nebo Honzu Chromého, coby „mitfáru“ jezdce Šálka.

Hodně zajímavý je také rozhovor s předními jezdci MS třídy 500ccm Američanem Danny La Portem (na snímku) a Belgičanem Georgesem Jobem. Hlavně co se týká kritiky ze strany La Porteho na adresu amerického stylu motokrosu. Doslova říká: „ Absolvovat závody v USA je přímo odporné. Motokros tam znamená trpký reklamní boj a nebezpečnou show. V USA existují lidé, kteří by za peníze udělali všechno, úplně všechno. Závody se konají s nepředstavitelnou hrubostí, úplně jsme zapomněli, že motokros je také sportem.“ S tím souhlasí i Jobé, když říká: „Američané stále jezdí na hranici svých možností a často riskují více, než je v dané situaci zapotřebí. Peníze hrají v USA strašně důležitou roli a to pak vede k těmto přemrštěnostem. Evropské jezdce považuji za racionálnější a zralejší.“ (Tato slova se samozřejmě hodila bývalému režimu, ale pozor, tento rozhovor byl přeložen ze západoněmeckého motokrosového časopisu, nebyl to tedy účelový, zmanipulovaný článek pro komunistická média). La Porte zároveň poukazoval na to, že se v Evropě podceňují menší kubatury a jejich vítězové. Nechápe, proč se všechno točí kolem třídy 500ccm.

V rubrice „Kdo je kdo“ je mj. představen Ervín Krajčovič. Tehdy dvacetiletý mladík, syn bývalého úspěšného reprezentanta shodného jména. Pod jeho vedením začal Ervín junior s motokrosem v patnácti letech a to rovnou na motocyklu ČZ 250ccm. Další rok jel už Krajský přebor a v sedmnácti se hned kvalifikoval do přeboru ČSSR Juniorů (kéž by takto výkonnostně stoupali a hlavně chtěli stoupat i dnešní mladí jezdci). Hned první rok se umisťoval na pódiových místech. Další rok mu otec opatřil motocykl Suzuki, s kterým získal v juniorském mistráku 1982 celkové druhé místo. Poté nastoupil základní vojenskou službu do ASVS Dukla Praha, kde pod odborným vedením nadále zvyšoval svou výkonnost.

Tak zase někdy příště!

Evžen, 2015-02-09