Články

Petr Kovář v reakci na článek z historie motokrosu

V G-Booku na tomto webu se dnes objevila zajímavá reakce Petra Kováře na článek o historii motokrosu z poloviny osmdesátých let. Protože byl Petr tehdy nejlepší československý reprezentant, dávám tuto reakci na titulku tohoto webu, protože si myslím, že rozhodně stojí za přečtení...! Dále už Petr Kovář:

Chci ještě zareagovat na Evženovo vzpomínání do 80. let, protože v té době jsem toho s motokrosem zažil opravdu dost a rád na ty léta vždy vzpomenu.

Takže ohledně časopisu Motocross - dělal na něm můj dobrý kamarád Láďa Pohajda z Uničova, neměl to vůbec jednoduché, byl to strašně oddaný motokrosový fanda. Vzpomínám jak mi tehdy řekl, že byl v Praze požádat, aby jeho plátek se mohl prodávat normálně v trafikách. Odpovědní lidé v tehdejší době mu ale zdělili, že to asi nepůjde, neboť se zde prodává již dvacet schválených časopisů a přece nebudou rušit např. Ohníček, navíc Pohajda nebyl ve straně (KSČ) a tím pádem to měl složitější něco prosadit.

Ohledně motorek, tak ta doba byla hodně hektická. Na zetkách se už dávno nedalo závodit (myslím na repre úrovni), a tak v roce 1983 na podzim, přivezl do Dukly Praha Jarda Falta (po dohodě se státním trenérem Strachem) svoji Kawu 125 ccm, že ji mám vyzkoušet, protože v následujícím roce, bychom měli vyrazit na těchto mašinách společně se Štaudem a Špačkem na zkušenou do MS. Falta po své úspěšné kariéře jezdil v zahraničí u Mefa Sport a my tam na repre úrovni jezdili v podstatě až do konce osmdesátých let. Tento obchod byl velice zajímavý jak pro pana Liebla (Mefo), tak pro československou reprezentaci, poněvadž motorky se platily ne valutami, ale kompenzovalo se to pneumatikami Barum, které byly tehdy na Západě docela žádané. 
Mohl bych tady toho napsat opravdu ještě hodně o té době, třeba jak jsme čekali na to, až z fabriky ČZ Strakonice konečně přišel do Dukly Praha oficiální dopis od pana Zemena, že odstupují od zabezpečení motorek pro československou reprezentaci. To bylo strašně důležité, Zetka to tehdy strašně prodlužovala a nám jezdcům ( Soldát, Kunc, Špaček, Štaud, Kovář), rychle utíkaly nejlepší závodnická léta.

Když to všechno klaplo a my vyrazili na první mistrovství světa stopětadvacítek do Itálie (Kovář, Štaud, Špaček) byli jsme z toho úplně mimo. Byli tam už daleko mladší jezdci jak my (do té doby jsme jezdili mezinárodně akorát Pohár Míru a Přátelství, tam jsme vyhrávali co se dalo) a nyní na sobotní kvaldu dorazilo na sto borců, z toho deset domácích bláznů a dalších deset ještě větších bláznů ze San Marina. No nakonec jsme se kousli se Štaudem a v neděli jsem dokonce byl v závodě osmý a šestý- první světové body! Paráda... s trenéry (Hřebeček, Helikar, Strach) jsme to pořádně tehdy oslavili, ale to byl jenom začátek nové éry motokrosu u nás. Protože tehdy opravdu reálně hrozilo, že pokud se nám na zahraniční technice nebude ve světě dařit, tak motokros na úrovni reprezentace prostě zanikne. A věřte, že doma bylo hodně lidí, kteří nám to záviděli (v Dukle třeba šéf soutěžáků pan soudruh "Jawa" Chasák). 
Už budu končit, možná někdy zase s Evženem zavzpomínáme, protože 80ky tehdy v motokrosu byly naše léta a my si je docela s klukama uměli užít. Ještě chci na závěr zmínit, že pan Strach byl tehdy dobrý státní trenér a já s nim toho sportovně hodně zažil, třeba stříbro z MS Sverepec třída 125 ccm (na snímku z roku 1986), nebo bronz MS 125 ccm Holice (1987).

Za tehdejší pořádný motokros - Petr Kovář