Články

report z Motočundru 2017

Již po sedmadvacáté jsme se v srpnu s kamarády vydali na tradiční Motočundr. Od té doby, co jsme si udělali jako mladí kluci papíry, se každoročně v létě vždy někam vypravíme na motorkách, pokud možno pokaždé jinam a stala se z toho slušná tradice. Letos jsme si za cíl vyhlédli Lužické Srbsko. Není to nikde v bývalé Jugoslávii, jak by si třeba někdo mohl myslet, ale na území bývalé NDR, tedy v dnešním Německu, nedaleko českých hranic. Ubytováni jsme byli v jednom penzionu v české obci Krompach, kde je i takový méně frekventovaný hraniční přechod do Německa (mezi Šluknovským a Frýdlantským výběžkem). A také tam točí poměrně chutné cvikovské pivo, které jsem do té doby neznal.

Letos jsme jeli v této sestavě: Honza s BMW K1200R, Petr se Suzuki DL650 V-Strom, já jel s Hondou VTR1000 a jeden den se k nám přidal Honzy kamarád Viktor s Kawasaki ZXR750 (všichni na snímku zleva). Nejsme žádní polykači kilometrů (to bývalo spíš zamlada), z místa ubytování jsme pořádali jednodenní vyjížďky. Jedním z cílů byl například právě Bautzen (Budyšín), který je centrem Lužických Srbů - národnostní slovanské menšiny v Německu, která dnes čítá už jenom 60 tisíc obyvatel. Nápisy tam ale skoro všude najdete dvojjazyčné. A Čechy tam mají rádi. Kdysi ve středověku toto území patřilo Koruně České, poté ale bylo území přiřknuto Prusku. Po obou válkách usilovali Lužičtí Srbové o připojení k Československu, velmoci se ale vždy postarali o to, aby tomu tak nebylo. Přímo v centru města mají krásné a zajímavé muzeum o celé historii této menšiny, vřele doporučuji. Také jsme se stavili u pramenů řeky Sprévy v Neugersdorfu, která pramení hned kousek od českých hranic (poblíž hraničního přechodu Jiříkov), chvíli je pak svým tokem i tvoří a patří k jedné z nejznámějších německých řek, jež pak protéká i hlavním městem Berlínem.

Zajímavý je i osud zaniklé vesnice Fukov, jejíž katastr se nachází a doslova vyčnívá v severním cípu Šluknovského výběžku a je druhým nejseverněji položeným místem ČR (vidno pouze na podrobných mapách). Prochází jím i německá železnice ze Žitavy do Drážďan, což je celkem rarita. Z vesnice, která před válkou čítala skoro 800 obyvatel, měla svou školu, poštu a několik pohostinství, dnes nezbylo vůbec nic, zůstal jen malý hřbitov. Nejprve totiž byli před válkou odstěhováni Češi, pak zase po válce sudetští Němci, takže nakonec nezbyl v té vsi nikdo. V padesátých letech ji pak opuštěnou pohraniční vojáci srovnali se zemí včetně kostela... Toto území bylo dokonce v roce 1960 nabídnuto NDR, ta už však neměla o tento zpustošený a zapomenutý kout světa zájem. Zajímavé, ale občas hodně krušné osudy lidí i vesnic v Sudetech...

Také jsme se byli podívat na Trojzemí, tedy na hranici tří států - Polska, Německa a Česka, které se nachází kousek od Hrádku nad Nisou.
Na českém území jsme pak navštívili jednu z nejvyšších hor Lužických hor - Hvozd, odkud je krásný výhled na celé Českolipsko a Liberecko a také jsme navštívili zámek Lemberk u Jablonného v Podještědí. Zajímavé jsou i mnohé pískovcové útvary v okolí, točilo se tam i hodně pohádek. V některých těch pískovcových skalách bydleli po staletí v různých vytesaných světničkách i lidé - místo aby si postavili dům, tak si ho vykutali do pískovce. A měli tam celoroční teplotu kolem deseti stupňů, takže topili i v létě. Někteří lidé takhle bydleli dokonce ještě v minulém století. Nezapomněli jsme se zastavit ani v motorkářském doupěti Pekelné Doly poblíž Nového Boru, kde se dá vjet s motorkou přímo až do pískovcové jeskyně, nebo lépe řečeno uměle vytvořeného podzemního prostoru, největšího svého druhu v Evropě. Za války tu měli Němci podzemní továrnu na zbraně, později se tam točila například známá pohádka S čerty nejsou žerty. Impozantní je také do výšky se tyčící skalní hrad Sloup v Čechách, který dokázali dobýt až Švédi během třicetileté války. Po cestě zpět na jih jsme si projeli známou motorkářskou silnici u Dubé.

Kam pojedeme napřesrok zatím nevíme, ale už dnes se na tuto tradiční akci těšíme. A zase o tom určitě něco napíšeme...

Evžen, 2017-09-01