Články

Dotazy k motokrosu od studentky FTVS UK Praha Anety Kadeřábkové

Studentka Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, magisterského studia oboru Management tělesné výchovy a sportu Aneta Kadeřábková mě oslovila v rámci své diplomové práce, zaměřené na český motokros, s několika dotazy. Zaměřeny byly na vývoj motokrosu u nás od jeho prvopočátků až do současnosti, práci s mládeží, součinnost Autoklubu ČR, porovnání s rakouským motokrosem a co vůbec motokrosař k úspěchu potřebuje. Nyní je takové mrtvé období, a tak zde s jejím svolením rozhovor zveřejňuji. Tak pokud to někoho třeba zajímá, může se začíst:-) Evžen

1.     Jak vnímáte vývoj motokrosu od doby, kdy se v něm pohybujete?

V motokrosu se pohybuji již od konce 70. let, což je od dětských let, protože můj otec celý život závodil, mnoho let i na úrovni Mistrovství někdejší ČSSR. Tehdy byli čeští závodníci světová elita, takže český mistrák měl vysokou úroveň. Ke světové špičce patřily i české stroje ČZ a byli jsme i pořadatelskou velmocí. Dnešní reprezentanti ČR v MS už pravidelně v podstatě ani nenastupují, v jednotlivých závodech jsou pak rádi za každý bod. Stroje už pro motokros nevyrábíme žádné, naštěstí alespoň pořadatelsky stále patříme v motokrosu mezi světovou elitu.

2.     Jak byste hodnotil vývoj motokrosu v ČR?

V padesátých letech, kdy k nám motokros přišel z Anglie, jsme měli poměrně brzy úspěšné jezdce v seriálech ME a vyráběli jsme i velice kvalitní stroje ČZ, Jawa a Eso. V podobném duchu se u nás motokros vyvíjel i v letech šedesátých. Největšího úspěchu pak určitě zaznamenal v letech sedmdesátých, kdy jsme byli v roce 1975 mistry světa družstev a měli jsme hned několik vicemistrů světa jednotlivců v tomto sportu. To vše výhradně na českých strojích značky ČZ! V osmdesátých letech už bohužel úroveň českého motokrosu upadala, protože se muselo jezdit na strojích české výroby, které však už zdaleka nebyly konkurenceschopné. I navzdory pozvolnému rozvolňováním těchto předpisů alespoň pro reprezentační účely, se už ale český motokros bohužel nebyl schopen vrátit na výsluní.  Úspěchem byla umístění v první desítce seriálů MS. V devadesátých letech jsme už pak nebyli schopni na historické úspěchy navázat, i když už nebyl problém mít kvalitní zahraniční techniku. V podobnému duchu se český motokros nesl v první dekádě tohoto století, úspěchy český motokros zaznamenával už jen v „okrajových“ třídách MS a ME. Posledních deset let zaznamenal český motokros hned několik úspěchů především v juniorském motokrosu (pódiová umístění v MS a ME), ten dospělý si drží konstantní úroveň. Nejlepším zrcadlem kvality je vždy každoroční Motokros národů, kde už dlouhodobě zaujímáme pozice kolem dvacátého místa.

3.     70. léta by se právem dala považovat za nejúspěšnější léta českého motokrosu. Čím myslíte, že to bylo?

Jednoznačně tím, že byl tento sport podporován státem skrze vojenské Dukly, Střediska vrcholového sportu nebo Rudé hvězdy či Svazarm. Motocykly ČZ tehdy patřily k vůbec nejlepším strojům na světě, takže to byla pro náš stát i velká prestiž. A v neposlední řadě jsme vždy měli kvalitní pořadatele a hezké přírodní tratě, které byly nedílnou součástí seriálů MS. I určitá výhoda domácího prostředí před desetitisícovými skandujícími davy byly faktory, které dokázaly vyburcovat naše reprezentanty k nebývalým výkonům.

4.     Jak hodnotíte současnou úroveň českého motokrosu a proč podle Vás nemá Česká republika stálého zástupce v seriálu MS ve třídě MXGP?

Máme několik velice kvalitních juniorských jezdců, ale nedaří se pak odpovídajícím způsobem prosadit v seniorském motokrosu. V tomto směru by to chtělo více zapracovat, motokrosová kariéra se láme s přechodem z 85ccm na motocykly 125ccm resp. MX2.

5.     Pohybujete se i v prostředí rakouského motokrosu, můžete tedy porovnat český a rakouský přístup k tomuto sportu. Dokázal byste říct, jaký je rozdíl ve státní podpoře motokrosařů v Rakousku a v Česku?

Rakouský motokros má celkem podobnou historii jako ten náš. Několik rozdílů tu dnes ale je. Hlavní je ten, že jejich stroje KTM dnes patří k nejlepším na světě. Jezdecky mají také o něco lepší kvalitu než my, snad jen v pořadatelských věcech za námi zaostávají. Také státní podpora je v Rakousku dokonce slabší, než ta u nás, nemalé peníze do motokrosu tam však jdou od KTM a od velice bohatých sponzorů, jako je například firma Red Bull.

6.     Váš svěřenec Rene Hofer se dostal do továrního týmu KTM, mohl byste říct, jaké byly hlavní důvody, podle Vás, že se mu to povedlo?

Rene Hofer měl už v juniorském věku tendenci jezdit mezinárodně, stal se v barvách českého týmu Motosport Chýnov dvakrát mezinárodním mistrem ČR a několikanásobným vicemistrem. Blýskl se i v závodech juniorského MS a ME, před třemi lety byl dokonce juniorským mistrem světa třídy 85ccm. Hned poté se stal továrním jezdcem KTM po boku největších současných světových motokrosových hvězd a nyní sbírá úspěchy v seniorském světovém motokrosu.

7.     Jaký je Váš názor na práci AČR v oblasti motokrosu? (Financování, práce s talentem, organizace motokrosu v ČR)

Myslím si, že se Autoklub ČR věnuje mládeži v rámci svých možností, pořádá náborové kroužky, podporuje závody krajských přeborů, kde talenti vyrůstají, a také finančně podporuje nejlepší juniorské i seniorské reprezentanty. Samozřejmě, vždy by to mohlo být lepší, podporu by potřebovalo především juniorské MMČR, ale v současné době jsou bohužel v ČR na výsluní jiné sporty, než je motorismus...

8.     Jak hodnotíte práci AČR, kterou dělá pro rozvoj a propagaci MX v ČR?

Autoklub ČR podporuje motokros na všech úrovních, tedy od náboru, přes krajské přebory a MMČR až po reprezentaci. Podporuje též pořadatele MMČR a MS v rámci údržby tratí a areálů. Většinu finančních prostředků si ale musí závodníci stejně hradit sami prostřednictvím vlastních zdrojů, sponzorů, anebo svých týmů.

9.     Kde ve světě by se mohl Autoklub ve své práci inspirovat? (Podle vašich zkušeností)

Kdysi se svět učil motokrosu od nás. Kopíroval především techniku, ale jezdecké styly a v neposlední řadě i výcvikový systém. Ten byl v tehdejších Střediscích vrcholového sportu a především v Duklách špičkový, jezdci byli sice vedeni jako „vojáci z povolání“, ale vlastně to byli opravdoví motokrosoví profesionálové s velice dobrým zázemím a kvalitními trenéry. Navíc motivace reprezentovat tehdejší Československo byla v dobách komunistické totality přímo neuvěřitelná. Bylo to, jak se říká, „nejvíc“. To už dnes nikdo nevrátí, ale Autoklub ČR by se určitě mohl ve světě inspirovat především ve shánění finančních prostředků od soukromých subjektů a nespoléhat se pouze na ty státní. To je ale myslím na dobré cestě. Také systém výchovy mladých motokrosařů by určitě šel vylepšit například spoluprací se zahraničím. Ježděním jen „doma kolem komína“ se žádný závodník mezi světovou elitu nikdy nedostane.

10.  AČR realizoval v letech 2015–2018 ve spolupráci s Českým olympijským výborem projekt Motokrosové kroužky, který měl přilákat děti k motokrosu. Věděl jste o tomto projektu? Pokud ano, jaký na to máte názor?

Ano, věděl jsem o tom, bylo to v rámci některých středisek a nějaké náborové úspěchy to i přineslo. Ale domnívám se, že si od toho Autoklub ČR sliboval více.  Rozhodně by tu ale stále měla být nějaká možnost náboru, zkrátka mít možnost někde začít. Jen málokterý rodič koupí dítěti motorku a drahou výstroj, jen aby si zkusil, zda ho motokros bude bavit. To není vesnický fotbal. Nechat začátky motokrosu pouze na rodičích určitě není cesta k lepším motokrosovým zítřkům.

11.  Měl by Autoklub realizovat podobné projekty na „nábor“ dětí k MX pravidelně?

Nábor mladých talentů je náročná práce. Ani ne tak práce se samotnou mládeží, práce s mnohdy velice ambiciózními rodiči. Určitě nepřinese efekt pár jednorázových akcí a pak zase x let nic. Musí to mít kontinuitu. Je to zkrátka celé běh na dlouhou trať.

12.  Co je podle vás nejdůležitějším faktorem pro úspěch v motokrosu?

Je to určitě velice potřebný talent, dále pak velká píle (trénink), moc důležitý je také dostatek financí a pochopitelně je také potřeba mít trochu toho sportovního štěstí.

13.  V jakém poměru si myslíte, že jsou jednotlivé položky talent/vybavení/trénink důležité pro úspěch v motokrosu?

Jedno bez druhého rozhodně nemůže být a rozdíly v prioritách jsou jen těsné. Určitě nemá cenu dělat v motokrosu kariéru bez talentu k tomuto sportu. Ten je podle mě nejdůležitější. Dále je potřeba mít dostatek financí na kvalitní techniku (vybavení), trenéry a cestování za závody. Rozhodně se nesmí podceňovat ani trénink (jak na motorce, tak i fyzická příprava), motokros je hodně náročný sport, dokonce jeden z vůbec fyzicky nejnáročnějších…!

Děkuji za rozhovor!

Aneta Kadeřábková, FTVS UK Praha

2020-12-18