Články

Albánií křížem krážem (3. díl)

Bezproblémový přechod hranic a jsem tam. Projíždím podle pobřeží, vynechávám Ulcjin,  projedu Bar, Budvu a zastavím až v Kotoru. Omrknu pevnost, je velkolepá ale i na to, že je po sezoně, tak je tu hafo turistů. Od boky mířím zase do hor přes Risan na Nikšič. Sem tam zastavím a udělám foto. Pohled dolů na Kotor je nádherný, nemám slov, to se musí vidět. Zhruba v půlce cesty stavím na oběd a tady už je domluva supr proti Albánii. Ta první nabídka zněla jako vařené žáby, to jsem zavrtěl hlavou, že ne a tak se paní vytasila s něčím na grilu. Nevím co to bylo za maso ale dobrý, tak nač to zkoumat. Spláchl jsem to jedním Nikšičko pivem a to mi nejelo. Projedu  Nikšič a na výjezdu z města beru ubytování na privátku za patnáct. Chtěl jsem popojet za město a dát bivak ale poslední dvě hodiny prší, chci pod střechu. Ráno se mi dostane bohaté snídaně a vyrážím k nejbližší pumpě. Benzínu dost ale už mi tři dny uchází zadní pneu. Dofouknutí vydrží 24h, tak to neřeším. Mám jak spray, tak knoty. Ale fouknete tam ten zázrak a pak vás při přezutí pošle mechanik do pr…., protože to nejde umýt z ráfku. No a ještě že jsem se nedal do knotů, protože jsem až doma zjistil, že jsem vulkanizační cement vyklepal z podsedla někde v horách :-(. Zastavím u cedule Žabljak 26Km a rozhoduji se co dál. Uchází ta guma a počasí špatné, však on tam bude i příští rok, jedu dál. A taky když za to vemu, tak by jsem mohl stačit „Strmý vrch“ a to je argument! Hurá na Plužine, přechod do BiH, Foča, nádhernou krajinou kolem řeky Tara, Plivsko jezero, Bistrica, Travnik, Jajce, Banja Luka, Bosanska Gradiška, přechod do Chorvatska a směr Záhřeb. Stavím jen na kávu a nějakou tu fotku. Z Jajce má ty vodopády každý, tak já fotím „Stari Grad“ :-). Před Záhřebem si dávám colu a kafe u motorestu a sonduji cenu za pokoj. No tak za 40 éček si ho nechte. Zkusím toho chytráka v navigaci jestli mi najde nějaký kemp. Vím o jednom vodáckém až v Ptuji ale stmívá se a je to tak stovka kilometrů, nevím. Nakonec ten nápad mají  i integrované obvody v navi a prý „jen“ 85 Km, to dám. Je půl sedmé za hodinu tam musím být. Jedu tedy poněkud nepředpisovou rychlostí a dorážím do Ptuje  za , no soumrak to nebyl, za tmy. Bohužel kemp už je po sezoně zavřený, tak pátrám po náhradním řešení. Kemp u termálních pramenů je otevřený, tak tam. Chvilka papírování, prý jakou mám slevovou kartu apod. Nemám žádnou, tak buch za 15 E. Povídám, že to chci bez snídaně ale holka neměla smysl pro humor a já už nechtěl hledat dál, tak jsem je cálnul. Zlatá Alboška za bůra! Vystavěl jsem to svoje iglú a jdu pátrat co kde pojím. Aj, už je na kuchyň pozdě. No nic, tak prohrabat kufry. Párkrát přepečená piksla z čuníka albánským sluncem, tak jí opatrně otevřu, nevybouchla a nechala se bez problému a bez následků. Endiaron když tak ještě mám :-). Zkouším WiFi, jó co bych za patnáct ještě nechtěl, není. Tak si dám panáka, hmm dobrý, druhýho, třetího, Ježíši ty vole zítra jedeš, přeci se tady nevytlemíš. Plesknu se přes ruku a jdu spát. Ráno využívám komfortu teplé vody v umývárnách a trochu se zkulturním. 220V je také, tak obrousím bradu a můžem. Při balení mě pozoruje chlápek z holandského obytňáku a při odjezdu mi mávne. Nemohl jsem si nevšimnout závistivého pohledu, jel by se mnou hned, tak mu houknu a mažu směr Rakousko. Dlouho nepršelo, jen co jsem vyjel za Ptuj, tak začlo. Není to na nemok, tak jedu, třeba přestane, nepřestalo. Převlíkám bundu letní za zimní, teplota okolo šesti stupňů. Tady už využívám navigace a zadávám průjezd  mimo zpoplatněné silnice. Navi mě krásně protáhne do rakous a podél dálnice směřuji na Vídeň. Jih  rakouska je také krásná krajina. Pokusil jsem se vyfotit rozlehlé ovocné sady, které mají zasíťovány proti ptactvu ale počasí mizerný, fotky na nic. Obědvám ještě pod Vídní a je už mi jasný, že na ten závod do vrchu to nestihnu. Musel by jsem letět ale je mokrá silnice a za rychlou jízdu je tam u nich flastr a flojdi nesmlouvají. Před Vídní uhýbám dle povelu navi na Schwarzau im Gebirge. Tuhle silnici si dobře pamatuji, je to B27 a doporučuji  ji k projetí, pěkné! Držím směr Sankt Polten, Krems, Waidhofen, kde mám pocit, že už jsem doma. Ani jsem nezaregistroval překročení Dunaje. Nová Bystřice a foto u cedule. Furt prší. Doberu benzín a konečně si pokecám v češtině. Taky zavolat domů, ať napustí vanu a napečou řízky. Projíždím přes Chýnov a rozcházejí se diváci ze závodu. Nezajíždím pozdravit kamarády z klubu. Na rovinu, mám dost. Jsem v sedle 18 dní.

Tak a je konec :-).

Závady: před Makedonií se mi začal ozývat výfuk. Klasika u Varadera, podpálené těsnění svodu zadního válce. V tomhle místě to nemá cenu řešit, nevyřešíte. Jiný zvuk, trochu větší spotřeba a pocitově slabší nástup do otáček. Dojel jsem s tím v pohodě. V polovině výjezdu nad Himare jsem zastavil na foto a už nenastartoval. V důsledku vyhoření před cestou části el. instalace se dělá přechodový odpor na pojistkové skříni a po cca 2000Km pojistka prdne. Jasně, že jsem pokopal spínač stojánku a promačkal chcípák, než jsem na to přišel. Jinak motorka fungovala dobře.

Enduro to teda rozhodně není. Motka těžká a těžiště vysoko. Naložená se na kozích stezkách, při prudkých výjezdech stavěla na zadní. Špatná odezva od předního kola. Kufry má Míša nízko, jednou jsem visel v hluboké koleji (ale vyhrabal). Nerad ale musím přiznat, že Afrika si vedla v offu lépe.

Ceny:  benzín mezi 24-28 Kč v přepočtu z Leke.  Jídlo od 500 do 3600 Lek. V tu dobu byl kurz cca 140 Leke na 1 Euro. A Euro za 25 je to v době než si ho ČNB vytunila. Pivo 100-200 Lek, chleba 80. Voda 50 za půl litru. Tu jsem kupoval jen jednou v Sarande, jinak jsem jí nabíral v horách, je jí tam dost. Brandy jsem psal a v Gjirokasteru jsem chtěl něco echt, tak jsem koupil rakiji. Strašná acetonka, nedala se vypít, ble. Ubytování jsem psal. Takže „zatím“ levno.  Rozdíly i mezi nákupem v horách a na pobřeží až 100%!

Pře městy nehorázný bordel. Neexistuje svoz odpadu, všechno házejí  kam se jim zachce, to palec dolů, čuníci.

Příroda fantastico!!!

Kája se ptal na holky, už to ví, potkali jsme se na výstavě v Brně. Pro ostatní: rychle zapomeňte na románek za mešitou !!!

Dva malé problémky. Tři otravní parchanti v Tiraně, naštěstí prudili mírně (zkoušeli helmy, rozepínali tankvak),  tak přežili. A nad Gjirokasterem jsem nekoupil od malého ušmudlance lískové oříšky a při odjezdu vidím, že se shýbá pro kámen. Pootočil jsem víc plynem a dal mu od zadní stopadesátky řádnou dávku šotoliny. Jinak žádný náznak nepřátelství, či nevraživosti.

Najel jsem 4850 Km a prohnal nádrží lehce přes 9000Kč v přepočtu. Platba kartou až na pumpy „Kastrati“ a okolí Tirany bez problému. Prej „aparato problemo“ ha,ha. Jednou mě natáhli a do nádrže která má objem 25L mi načepoval 28, no zaplatil jsem ale hádka pěkná.

Do hor dostatek vody a jídla!!! Nic tam nekoupíte ani neulovíte, kdyby přišla závada, nebo zranění, máte velký problém. A benzín!!!

A také doporučuji slušné vybavení na kempování, vařič, karimatku, stan, nádobí, nářadí atd… Baterka z „tržnice“ se mi v kufru rozložila na atomy. Táhnul jsem i multimetr a hodil se nad Himare

Země orlů, já neviděl. Jo a v horách jsem míjel kluka tak 14-15 let s řádnou kulovnicí. A o kus dál asi 50 úlů, tak medvídci budou. Nechávat půlku Májky před stanem se nedoporučuje!

Také země bunkrů, Enver jich nechal postavit přes 800 000!!! Z taktického hlediska jsem nechápal umístnění některých „kousků“ než jsem se dozvěděl, že se počítalo i s bojem proti třídnímu nepříteli,  občanskou válkou.

Za celé putování nebyl problém platit éčkem, brali ve všech zemích. Při překračování hranic jsem nikde nevyndával pas, všude stačila občanka a ve dvou případech chtěli zelenou kartu.

Nezkontroloval jsem si mapové pokrytí Albánie v mojí navigaci, chyba! Pouze hlavní tahy, tak mi byla k ničemu. Měli jsme slušnou mapu ale taky kecala.

To je asi tak všechno, jestli jsem na něco zapomněl tak se zeptejte, když budu vědět písnu v diskuzi.

A omlouvám se ale fotky  jsou po přesouvání a úpravách velikosti zpřeházené a už nemám sílu je znova rovnat.

Popsal jsem to tak aby si zkušení vybrali pár POI  bodů a nezkušení věděli  jak to asi přibližně na takových cestách chodí.

Díky za výdrž při čtení!!!

Jestli plánujete, tak jeďte, stojí to za to!!!

Míša # 302