O víkendu jsem měl takový zajímavý zážitek, tak jsem se rozhodl, že se s Vámi o něj podělím.
Jedu takhle se synátorem autem po Táboře a najednou vidím na káře auta před námi naložené silniční endurko yamaha DT 125 2T. Tak mu povídám, "Hele , takovouhle jsem kdysi měl svou první motorku". No a když jsem přijel blíž, tak jsem si myslel, že se mi to jen zdá - vidím nejen stejný model ve stejné barvě, ale vidím i naprosto stejné samolepky, které jsem tam tehdy měl nalepené já a to doslova všechny. Možná si teď říkáte, že co je na tom...? Ale pointa je taková, že jsem tu motorku prodal již před 22 lety...!
Přivezl jsem si ji tehdy ze Švýcarska za 400 franků, tedy za všechny ušetřené peníze, co jsem měl, byla celkem dost bouraná na předek (jinak bych na ni ani neměl), bylo mi tehdy nějakých 18 let. Ještě si pamatuji, jak mi tam tehdy na úřadě, kde jsem vyřizoval její odhlášku, nějaký týpek poté, co zjistil, že jsem Čech, povídal furt něco jako Suhávi - Skuhávi - Skuhrávy. Když jsem furt nechápavě kroutil hlavou, tak pak dodal "Tomas Skuhravy" a významně u toho držel palec nahoru! Tak jsem s úlevou pokynul hlavou, že už jako kapim a došlo mi, že tam tento náš český internacionál asi zrovna v tu dobu někde čutal nějakou ligu:-)
Bylo to těsně po sametové revoluci a mít v té době takovouhle mašinu bylo v podstatě něco ojedinělého. Šikovný otec mi tehdy vyklepal zmačkanou plechovou nádrž a srovnal řidítka, známý v jedné nejmenované fabrice mi pak vyrovnal nosníky předních tlumičů, pod lisem srovnal brzdový kotouč a vyrobil novou osičku předního kola (mimochodem za flašku, tehdy to ještě šlo, kdeže ty časy jsou), zosmičkované přední kolo se přepletlo myslím do ráfku z Čízy, já pak ve finále mašinu důkladně polepil všemi možnými samolepkami, aby vypadala jako pořádný závoďák a když jsem na ní poprvé vyjel, tak jsem z ní snad dvě hodiny neslezl. Duševní orgasmus mi přerušili až policajti, že prý jsem jel strašně rychle na nějaké stopce nebo co
Nebyl čas sledovat, kde je jaká značka:-) No dostal jsem tehdy pokutu bratru 50 kaček a byl jsem rád, že jsem nepřišel o papíry
To, že ta motorka vypadala i po těch mnoha letech stále stejně, všechny ty původní samolepy netknuté, dokonce ani vyšusované od sluníčka moc nebyly, je fakt záhada. Přitom ta motorka musela jezdit, protože jediné, co měla jiné, byl nový potah na sedle a pneu. Holt ji zjevně měl v rukou dobrý majitel, který si o ni pečoval. Dokonce měla ještě i tu původní SPZ, takovou tu malou, do trojúhelníku, s označením TAA (jako Tábor).
Na jednom semaforu jsem se nacpal do pruhu vedle toho auta, co jí vezlo a snažil se posunkami řidiči naznačit, že bych se na tu motorku rád podíval, aby zastavil, až to bude možné, ale ten si určitě myslel, že jsem se zbláznil a tak po chvíli začal hrát mrtvého brouka a raději dělal, že mě nevidí. Na jedné z křižovatek jsem pak odbočil na Chýnov a on pokračoval dále směr Praha. Zkrátka takový zvláštní pocit to byl. To víte, na první motorku se nezapomíná